Arcidiecézní muzeum Olomouc – Charakteristika

Charakteristika

Arcidiecézní muzeum Olomouc bylo založeno roku 1998 jako společný projekt římskokatolické církve a českého státu s cílem ustavit profesionální odbornou instituci, která bude zkoumat, uchovávat a prezentovat památky duchovní výtvarné kultury církevního původu z historického území olomoucké arcidiecéze. Na základě této dohody byla v krátké době rozvinuta široká spolupráce mezi Arcibiskupstvím olomouckým, které poskytlo nové organizaci historickou budovu olomouckého kapitulního děkanství a větší díl vystavených předmětů, a Muzeem umění Olomouc, které převzalo péči o památkovou rekonstrukci objektu, odbornou správu a restaurování sbírek a přípravu expozice.

Vznik Arcidiecézního muzea významně souvisí s historickou návštěvou Jana Pavla II. v Olomouci v roce 1995, kdy papež opakovaně vyzýval k jeho založení. K myšlence arcidiecézního muzea vede nejen kontinuita duchovní tradice, sahající až k velkomoravskému období, ale také nepřerušená linie uměleckého sběratelství a osvícené podpory výtvarné kultury ze strany olomouckých biskupů a arcibiskupů. Umístění muzea v okrsku bývalého údělného olomouckého Přemyslovského hradu na Svatováclavském návrší plně odpovídá jak dějinnému významu, tak duchovnímu charakteru místa, které je už od roku 1141 sídlem biskupského kostela moravských metropolitů.

Olomoucké Arcidiecézní muzeum představuje v českých zemích ojedinělou instituci. Památky, vystavené v jeho stálé expozici, jsou získávány převážně od církevních zapůjčitelů, ale stejně tak pocházejí i ze sbírek regionálních a celostátních muzeí a galerií. Nemalý počet z nich má původ přímo v majetku Olomouckého arcibiskupství a samotného Muzea umění Olomouc. Jejich souhrn je výběrem toho nejhodnotnějšího a nejvýznamnějšího z dochovaného umělec­kého bohatství Moravy, utvářeného v průběhu více než tisíce let. Soustředění doposud rozptýlených církevních památek v Arcidiecézním muzeu umožňuje nejen jejich zabezpečení, ale především soustavné studium a vědeckou prezentaci.

Stálou expozici Arcidiecézního muzea v Olomouci s názvem „Ke chvále a slávě – Tisíc let duchovní kultury na Moravě“ tvoří dva základní a navzájem propojené okruhy. První z nich přináší pod titulem „Umění olomoucké diecéze“ chronologický přehled nejcennějších památek církevního umění románskými díly počínaje a závěrem barokní epochy konče. Druhý výstavní okruh byl nazván „Sběratelství olomouckých biskupů“ a představuje především podstatnou část arcibiskupské obrazárny, jejíž původ sahá do 17. století a která tvoří jednu z nejkvalitnějších středoevropských sbírek starého malířství. Tuto expozici doplňují soubory slonovinových řezeb a numismatických památek.

Základní koncepci obou výstavních celků rozvíjejí další tematické soubory, které ukazují výsledky archeologických a stavebně historických výzkumů Svatováclavského návrší. Na zvláštním místě je také prezentována samotná instituce arcibiskupství, osobnosti jednotlivých biskupů a arcibiskupů, dějiny diecéze i významné kapitoly z její hudební historie. Speciální prostory Kabinetu textilu a Klenotnice představují unikátní výběr liturgických textilií a zlatnických předmětů z gotického, renesančního a barokního období. Instalovaný liturgický prostor v kapli sv. Barbory nabízí možnost seznámit se s principy bohoslužebné praxe a jejího symbolického a uměleckého jazyka.

Stálé expozice jsou nicméně budovány jako dílčím způsobem proměnlivé, tak aby postupně představily umělecké dědictví olomoucké arcidiecéze v co největší šíři. Vedle toho jsou připravovány krátkodobé tematické a monografické výstavy s cílem zdůraznit závažné vývojové souvislosti olomouckého a moravského sakrálního umění nejen v regionálním, ale i v širším středoevropském a evropském kontextu. Výstavní činnost muzea doplňují navazující publikační, přednáškové a vzdělávací aktivity.

Fotogalerie