Kostel sv. Mořice v Olomouci – Charakteristika

Historie

V okolí dnešního kostela se již v 11. století rozkládala osada, která se stala ve 13. století součástí nově vznikajícího města. V bezprostřední blízkosti kostela byly nalezeny zbytky románské rotundy z 11. století a zbytky románského kamenného dvorce. Kostel sv. Mořice je poprvé zmiňován v Olomouci v roce 1257, jeho zakladatelem byl olomoucký biskup Bruno ze Schauenburka. Tento kostel postihla řada požárů (např. v letech 1398, 1404,1411), a proto bylo přistoupeno ve 14. století ke stavbě nového chrámu.

Ze starší fáze výstavby se zachovala jižní (větší) hranolovitá věž. V roce 1517 byla tato věž doplněna cihlovou nástavbou s cimbuřím. Výstavba menší, severní věže byla zahájena roku 1412. V období 1435 – 1453 bylo vystavěno síňové trojlodí chrámu (šest pilířů s jednoduchou křížovou klenbou), zbývající část trojlodí (čtyři pilíře se síťovou klenbou) a kněžiště byly dokončeny v roce 1483. Do stejné doby spadá i dokončení hlavního západního portálu (mezi oběma věžemi).

V roce 1572 byla k chrámu přistavěna renesanční záhrobní kaple rodiny Edelmannovy. V 18. století byla uskutečněna přístavba barokní loretánské kaple s hrobkou rodiny Petrášů, v 19. století došlo k její novogotické přestavbě.

Dnešní kostel je považován za jeden z nejvýznamnější dokladů pozdně gotické architektury na Moravě a také za jeden z největších moravských chrámových prostorů. Uvádí se, že k zaplnění vnitřního prostoru, který je dlouhý 54,72 m, široký 25 metrů a dosahuje výšky 22 m, je zapotřebí 4 000 lidí.

Některé pozoruhodnosti interiéru

Pozdně gotické sousoší Kristus na hoře Olivetské.
Vzniklo kolem poloviny 15. století. Patří k nejvýznamnějším dílům středoevropské pozdní gotiky se silnou tendencí k realismu a individualizaci postav. Původně bylo situováno na jižní venkovní straně chrámu, v roce 1985 bylo z obavy před poškozením přeneseno do bývalé křestní kaple pod kruchtou kostela.

Englerovy varhany.
Barokní nástroj vznikl v období 1740-1745. Jeho tvůrcem byl vratislavský mistr Michael Engler. Skříň varhan je dílem olomouckého barokního sochaře Filipa Sattlera.Barokní hudební nástroj byl koncem minulého století rozšířen, při zachování jeho samostatné použitelnosti. Rozšířené varhany jsou označovány za největší v České republice a patří k největším varhanám v Evropě. Před rozšířením měly 59 rejstříků, 3 klaviatury a 2311 píšťal, dnes mají 135 rejstříků, 5 manuálů a 10 400 píšťal.

Gotický obraz Ecce homo.
Malba na dřevě, rok 1523

Gotické sochy Panny Marie a sv. Jana Křtitele.
Umístěny na oltáři Nalezení sv. Kříže pod kruchtou.

Barokní andělé s kropenkami.
Autory soch jsou Filip Sattler (severní vchod, z ulice 8. května) a Jan Sturmer (západní vchod).

Barokní chrámové lavice.
V hlavní lodi z roku 1709, v bočních lodích presbytáře z roku 1712.

Barokní oltář sv. Jana Nepomuckého.
Na pravé straně kostela (1735) s uloženými ostatky světce.

Barokní socha sv. Jana Sarkandra.
Oltář sv. Anny, pravá strana kostela, doklad uctívání tohoto světce v Olomouci.

Novogotický hlavní oltář sv. Mořice.
Oltář vytvořil v roce 1861 podle návrhu K. Rösnera vídeňský řezbář A. Halbig.

Text: Jindřich Garčic

Použité zdroje:
Garčic, J. :Olomouc.Průvodce městem a blízkým okolím. Olomouc.1996
Hlobil, I., Togner, M., Hyhlík, V.: Proboštský farní kostel sv. Mořice. Velehrad 1992
Seznam nemovitých kulturních památek Olomouce. Olomouc 1996

Fotogalerie